O tři dny později, když jsme již věděli základní věci jako je třeba naše síla, velmi rychlý pohyb či vysoké skoky a mnohem víc, vydali jsme se na cestu "domů". Náš domov byla ona stará chatrč s bílím křížem na dveřích.
'Ten kříž je ale pěknej' ozval se Lucky, když jsem se otočil a rozloučil jsem se se svým rodištěm.
"Hmm" zamručel jsem. Došli jsme ke stáji kde stál jediný kůň, Thorinův kůň.
"První co musíme udělat je sehnat vám koně, chlapci" koukl na nás zkoumavým pohledem.
"Nahoře nad rybníkem má statek statkář Fras. Možná bude mít nějaké koně." vzpoměl jsem si a ukázal nad rybník. Thorin na mě významně pohlédl a usmál se. Za necelé dvě minuty jsme byli u Frasova statku (psal jsem, že jsme rychlí). Vrata byla poodevřená a tak jsme bez ostychu vešli. První kdo nás přivítal byl Frasův pes Alan, vycvičený tak aby napadl každého kdo vstoupí na pozemek jeho pána. K nám jenom přišel, očmuchal nás a pak se kupodivu začal tulit. Pořád škemral aby jsme ho drbali a hráli si s ním. Pohlédli jsme na Thorina ale ten se pouze usmál a ukázal na stáj.
"To si ty koně vezmem bez povolení?" probudila se v Jackovi ta špetka slušnosti, kterou měl.
'Ne, prostě přijdem za Frasem a řeknem mu: Hele Frasíku my si vezmem dva tvé koně jo?' uchechtl se Lucky, samozřejmě ho neslyšel nikdo jiný než já. Taky se mi na tváři objevil úsměv a bez váhání jsem šel ke stájím. Vrata od stáje byly pevně vsazené do železných pantů, avšak to mi nezabránilo abych je vyvrátil. Vevnitř bylo ustájenou pouze pět koní ale na dřevěných pryčnách byly pouze dvě sedla. Vzal jsem obě sedla a posadil je na hřbet dvoum koním. Nebýt raní výuky nevěděl bych jak je mám uvázat a sletěl bych z koně hned na první pokus.
'Ještě, že ti to Thorin ukázal co' smál se mi v hlavě Lucky.
"Neříkej, že by jsi to svedl líp" odsekl jsem mu, když jsem poodstoupil od koní a prohlédl svou práci. Na to, že jsem je vázal prvně vypadali jako bych je vázal celý život. Vyhoupl jsem se na hřebt jednoho zvířete, vzal jsem uzdu druhého a vyjel jsem ze stájí. Za ty tři dny co jsme zůstali v našem bývalém domově jsem se naučil i jezdit. Thorin už čekal ale Jacka jsem nikde neviděl.
"Kde je Jack?"
"Odběhl najít pár slípek na později" opět se usmál.
'Teplá slepičí, mňamka' zareagoval Lucky. Rozhlédl jsem se po dvoře ale Jack byl asi za budovou.
'Jak dlouho budem čekat?' ozval se po pěti minutách Lucky.
"Nevím, snad ne moc dlouho" odpověděl jsem mu.
"Co jsi říkal Johne?" otočil se na mě Thorin.
"No ehm..." zarazil jsem se, ale jeho pohledu jsem neodolal a tak jsem mu o Luckym řekl. Pouze se usmál (zase) a řekl mi něco v tom smyslu, že to chápe. V tu chvíli jsem uslyšel něco podezřelého (miluju upíří sluch). Sesedl jsem z koně a šel jsem se podívat dozadu za dům. Stál tam Jack s několika slepicemi v rukou a před ním starej Fras s lopatou v ruce.
"Polož ty slepice" řval statkář. Jack nevěděl co má dělat a slepice se mu zjevně pokládat nechtělo. Potichu jsem došel za statkáře a zároveň jsem ukázal Jackovi aby zmizel. Poklepal jsem staříkovi na rameno a když se otočil a spatřil mé oči málem omdlel. Roztřeseně se pokřižoval a utekl do stavení. Zazubil jsem se na bratra, vzal jsem od něj pár slepic a společně jsme došli ke koním. Thorin se jen usmíval a ukázal na dva koše, které nám mezitím připevnil k sedlům. Strčili jsme do nich slepice a vydali se na cestu. Jeli jsme půl dne než jsme se dostali na starý hrádek, náš nový domov.
Z venku vypadal jako malá opuštěná zřícenina ale vevnitř byl prostorný a noblesně zařízený s jídelnou, pokoji pro služebnictvo, tréninkovou místností, knihovnou, pracovnou a s mnoho dalších pokojů. Když jsme se ubytovali ve dvou krásných a luxusně zařízených pokojích, sešli jsme do hlavní haly a vyčkali na Thora (takhle mu říkáme). Po pár chvílích přišel a řekl nám: "Za dva dny začneme se cvičením a s učením. Do té doby se tu rozkoukejte a prozkoumejte si i okolí. Ale nechoďte do města. Jinak můžete kamkoliv a hlavně se neztraťte." Usmáli jsme se a šli prozkoumávat svůj nový domov.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář