Všehochuť

Nevím jak dlouho jsem spal ale to co mě probudilo nebylo slunce ale silný kašel. Otevřel jsem oči a první co mě upoutalo byl zvídavý pohled Thorina.

"Je to stále horší, Johne. Tři dny, víc ne." řekl mi. Pohlédl jsem na něj, věděl jsem co tím myslel.

"Jak je na tom Jack?" zeptal jsem se. Jen se usmál a ukázal na postel. Ležel tam a tiše sténal. Bál jsem se zeptat co mu je. Bál jsem se odpovědi.

"Neboj se, zas tak strašný to není. Takže jak jsi se rozhodl?" pohlédl na mě téměř otcovským pohledem.

"A jak... jak to uděláte?"

"Kousnu tě, naberu si trochu tvé krve do zubů, necham jí pár hodin v zubech a vstříknu ti ji zpět. Nic víc, bude to bolet jen jako když se řízneš do prstu." zamyšleně se usmál. A vůbec byl plný úsměvů. Jen jsem kývl a lehl si na kamna. Nastavil jsem krk a zavřel oči.

"Hahaha" zasmál se až mě boleli uši "moc posloucháš babský žvásty, chlapče. Bohatě stačí když natáhneš paži." Natáhl jsem teda paži a zavřel jsem oči. Nechtěl jsem to vidět. Ale měl pravdu, bylo to jako kdybych se řízl. Když jsem otevřel oči, spařil jsem jeho špičáky asi tak půl palce dlouhé. Pouze se usmál. Zjistil jsem, že má velký výběr úsměvů. Asi tak v době oběda ke mě opět přišel, pouze jsem natáhl ruku. Pocit stejný.

"Tak teď si lehni, přeměna potrvá pár dní možná déle. Sám nevím. Svoji proměnu jsem prožil v rakvi." pomohl mi na kamna a přikryl mě dekou. Viděl můj zvědavý pohled, řekl bych, že si mě oblíbil.

Nevím kdy jsem se probral. Otočil jsem hlavu na bok a uviděl jsem bratra a Thorina.

Usmívali se, chtěl jsem promluvit ale nemohl jsem. Zkusil jsem se posadit ale bratr mě přimáčkl k posteli. Nevěděl jsem, že má takovou sílu.

"Lež Johne. Zatím nevstávej, ta proměna tě vysílila, musíš se najíst." usmál se na mě Thorin, "Jacku sežeň mu nějakou krev." Jack pouze přikývl a odešel. Cizinec zůstal u mě a hlídal mě abych nevstal. Nepokoušel jsem se o to. Rozhlížel jsem se kolem sebe a zjišťoval své nové schopnosti. První co jsem zjistil bylo to, že tma pro mne nic neznamenala. Viděl jsem stejně jako při plném světle.

'Ale proč nemůžu mluvit?' zeptal jsem se sám sebe.

'Jo to by mě taky zajímalo' ozvalo se mi v hlavě.

'Co to...' nedomyslel jsem.

'Co, co to?' znovu se ozval ten hlas a trošku rejpavě. Pak mi to došlo, povídám si sám se sebou.

'Já se z toho zcvoknu' pomyslel jsem si.

'Mi povídej' odpověděl mi Lucky - tak jsem si ho pojmenoval. V tu chvíli se vrátil Jack s polomrtvou slepicí. Něco mi říkalo, že to bude pro mě. A nemýlil jsem se, byla pro mě. Muž se rozhlédl po světnici jako by něco hledal. Nedokázal jsem v tu chvíli přijít na to co hledá. Naštěstí tu byl i Jack a podal hledaný předmět Thorinovi. Byla to naše jediná měděná číše (něco mi říká, že je to ta co jsem kdysi ukradl) a ostrý nůž. Vzal slípku a podřízl jí jedním tahem krk. Tok její krve nasměroval přímo do číše. Při tom pohledu jsem ucítil dva ostré předměty na spodním rtu. Přejel jsem si po něm jazykem a cítil jsem krev, svou krev. Projel jsem si i své zuby. Špičáky mi narostly do velikosti půl palce. A na vnitřní straně byly až neuvěřitelně ostré. Také jsem v tý chvíli přišel na to, že je mohu zatáhnout. Právě proto mě teď řezaly do rtů. Vysunuly se s pohledem na krev. Jack ke mě přisedl a nadzvedl mi hlavu, zatímco mi Thorin nalil do krku teplou krev. Žílami a vůbec celým tělem se mi rozlil nádherný pocit síly a nového života. Zkusil jsem zvednout ruku a nakonec jsem se zkusil zvednout celý. Šlo to. Když jsem se posadil oba dva se na mě usmáli a pomohli mi na nohy. Viděli jste už někdy jak maminka učí své dítě chodit? Jestli ano tak si mě dokážete představit jak jsem chodil. Po pár krocích jsem se do toho dostal a svedl jsem chodit i bez opory. Za chvíli jsem i běhal.

"Sedni si Johne" řekl mi otcovským hlasem Thorin. Bez odmlouvání jsem poslechl.

"Ode dneška si vás vezmu na starost chlapci, oba dva. Naučím vás to co učili i mě. Budu se o vás starat jako o vlastní syny, o které jsem přišel." Pohlédli jsme na něj s lítostí v očích. Chápali jsme jak se cítí. Věděli jsme, že se k nám bude chovat jako k synům. A my k němu jako k otci, o kterého jsme taky přišli.