Byl krásnej večer a já šel ulicí. Kolem mě procházeli kvanta lidí ale já je nevnímal. Šel sem dál a vzpomínal. Vzpomínal sem na ty časy kdy sm byli ještě spolu. Byla tak krásná a nevinná. Tak proč?! Proč si ji musel vzít? Proč ne mě? Proč ji. Byl sem s ní, když odcházela. Ležela mi v klíně a já ji držel a řval sem o pomoc. Nikdo mě neslyšel. Nikdo. Až pak přijela sanita a odvezli ji. Stále sem seděl vedle ní. Já ji miloval. Ale teď kráčim vstříc smrti a neumřu sám. Vezmu ho s sebou. Už tam budu. Ano, tady to je. Teď už je jen najít. Ještě si naposledy zkontroluju zbraň a jestli mam dost nábojů. Odtud už neni cesty zpět. Ale to mi je jedno. Hlavně, že ji pomstim. Zásobník je plný. Tamhle je. Pomalu se dávám do běhu. Všiml si mě. Všiml si i mé zbraně a dal se na útěk. Ale mě neuteče. Ne. To nedovolim. Zakopl! Už jen tiše zamířim a zmáčknu to. Prosí mě abych ho nezabíjel. Ona taky prosila. Ne. Neuprosí mě. PRÁSK!!! Kulka vyletěla z hlavně přímo jemu mezi oči. Teď tu jen leží v kaluži krve. Je to zvláštní pocit někoho zabít. Tak, splnil sem co sem slíbil. Už nemá cenu žít. Přikládám si hlavěn pod bradu. Zavírám oči a mačkám. Kulka proletěla hlavou jako myšlenka a já už jen stoupám výš a výš. Konečně. Sme zas spolu. Konečně.